Stražišťská šlapka 2011

Napsal uživatel jerry Pondělí, 20 Červen 2011 18:55

Vloni jsem "objevil" závod MTB Rally Strážišťská šlapka, zážitky z premiéry jste měli možnost si přečíst na našich stránkách. Protože čas, který se mi podařilo zajet, zdaleka nesplnil naděje vložené do mých schopností, bylo téměř jasné, že letos tento čas musím o něco vylepšit. "Téměř" píšu proto, jelikož předpověď počasí neslibovala nic hezkého a účast závisela na tom, jestli místo konání závodu zalije slibovaná potopa před, během anebo až po závodě.

V sobotu v pět ráno mě vzbudil déšť bubnující do střešního okna a první myšlenka samozřejmě byla: "Je to v čudu". Naštěstí se mi podařilo ještě usnout a po probuzení už nepršelo, dokonce během nakládání výbavy mojí a Vaška K. do auta zasvítilo i sluníčko. Po dojezdu na místo to vypadalo pořád slibně, bylo sice zataženo, ale teplo a jak se ukázalo při první zkušební rozjížďce k vrcholu Stražiště i vlhko, takže vyprodukovaný pot se neměl kam odpařovat - takhle nějak si představuju deštný prales. A hlavně - nepršelo!!!
Při příchodu k registrační kanceláři jsem si uvědomil - vždyť já pitomec doma zapomněl plakáty na Rynáreckou bejkovnu. Následovala menší smršť telefonátů ostatním členům našeho týmu, kteří se plánovali taky zúčastnit, jestli by je ještě nedovezli. Smůla - už jsou na cestě. Škoda, třeba jsme mohli na našem závodě přivítat i některé z účastníků Stražišťské šlapky.
Jak už jsem uvedl, směřovalo k místu konání Stražišťské šlapky vícero členů Cyklohobby Rynárec. Netroufám si tvrdit, že je to zásluha mojí propagandy na základě loňské účasti, ale bych byl rád, kdyby to tak aspoň částečně bylo.

Když jsme se potkali s posádkou dalšího vozidla (Tomáš a Martina), vyrazili jsme na další rozjížďku, tentokrát po směru závodu k prvnímu brodu. Při příjezdu k potoku jsme zastihli další dva bajkery při řešení dilematu jesti a jak by se to dalo jet. Nakonec usoudili, že lepší by bylo na druhý břeh přeskákat po kamenech. Poslední skok by ale musel mít alespoň půldruhého metru a radši víc, což by s kolem na rameni a s odrazem z kluzkého posledního kamene nemuselo přinést kýžený výsledek. Protože to byli muži činu, jeden za kamenů v potoku umístili tak šikovně, že se dalo v pohodě přejít (téměř) suchou nohou, což jsme jim vzápětí prakticky potvrdili. Pak už bylo třeba dojet na start, vyslechnout informace pro závodníky a připravit se ke startu.

Po odstartování následoval stejně jako vloni sprint z kopce po asfaltu, který kromě pořadí u již zmíněného brodu neměl valný smysl - stejně jsme se tam všichni sešli a koneckonců o pořadí se nerozhoduje v prvním kilometru závodu. Když na mě došla řada, nabíhám do potoka a v jeho půli mi najednou něco chybí - samozřejmě ten připravený kámen, který nějaký "dobrák" buď odkopl, nebo úplně ukradl. Přede mnou je tedy zmíněných 1,5m, které musím nějak překonat. No co, dal jsem to vloni,
dám to zase a vrhám se do vody. Jenže vody je letos o něco víc a namísto odhadovaných 20cm zapadám do vody skoro po kolena, což samozřejmě doprovázím nepublikovatelným výrazem. Za potokem následuje úvozová cesta, řádně vymletá od vody. Tady jsem si všiml prvních volně ležících tub od gelů - trochu brzo, ale pak mi došlo, že jsou plné - asi někdo nezvládl úvoz zcela bez problémů.

Další popis trasy je prakticky stejný, jako v loňském roce, proto ho nebudu opakovat. To by mohl na základě čerstvých vlastních dojmů doplnit některý z ostatních účastníků. Samozřejmě nechyběl výjezd na vrchol Stražiště, jehož koncové stoupání nemá slušné jméno.

Ve snaze vylepšit loňský výkon jsem za to bral co to šlo a výsledek se brzy dostavil - už od cca 20.km se o mě začaly pokoušet křeče, na které jsem dosud nikdy netrpěl. Na chvíli mi sice vždycky pomohlo napití ionťáku, ale opravdu jen na chvíli. V cílovém stoupání už jsem byl ve stavu, kdy se nedalo jít ze sedla, abych předjel dva soupeře, kteří bojovali pár metrů přede mnou. Naštěstí se mi podařilo ušlapat je ze sedla a v posledním kilometru si vylepšit celkovou pozici o dvě místa. Po
dojetí do cíle už se nedalo nic dělat a abych se postavil, musel jsem obě nohy natáhnout. Změny polohy nohou křeče v obou stehnech okamžitě využily a já zůstal několik minut stát jak dřevěný panák, naštěstí už za cílovou bránou. Ještěže jsem měl pod sebou to kolo. Ale cíl, který jsem si dal neúspěšně už vloni - dát to pod 2 hodiny - se mi s celkovým časem cca 1:58 podařil.
Nakonec jsem si nechal info o počasí - slibovaná průtrž mračen nastala až po dojezdu, takže očista kol, doplňování provozních náplní závodníků (pečený pašík byl vynikající) a vyhlašování vítězů již probíhalo v provazcích deště, takže po vyhlášení jsme vyrazili k domovu.
Zbývá jen poděkovat pořadatelům za pěkný závod na pěkné trati a těšit se na příští ročník, kterého se, jak doufám, zúčastníme v ještě větším počtu.

Kompletní výsledky, fotky (až budou zpracovány) a případné další informace najdete na http://slapka.2b.cz/.